Cesta od účetnictví k psychologii, a zpět

Myslíte si, že jsou věci, které jsou jasně dané? Někdy se člověk uhne z cesty, na které mu je vlastně dobře, aby si dopřál něco víc, a pak zjistí, že na té původní cestě mu bylo úplně nejlíp. Někdy ale lidi druhou šanci nedostanou. Já ji dostala, a tak vám budu vyprávět, jak se z nadšené studentky účetnictví stala na chvilku milovnice psychologie, která se pak hezky rychle vrátila zase zpátky tam, kam patří. Ke kalkulačce a má dáti, dal.

Lidé mají mnohé koníčky a zájmy. Většinou to je tak, že když pracujete v ekonomickém oboru, rádi z něj utečete k něčemu, co s tím ale vůbec nesouvisí. Čím dál častěji se setkávám s tím, že třeba mé kolegyně účetní se věnují osobnímu rozvoji, ezoterice, duchovnímu rozvoji atd. Mohla bych jmenovat další a další. Myslím, že je to jakýsi únik od čísel a praktického myšlení. Takový odpočinek.

Ale proč sem pletu tohle. Ono to tak bylo trošku i u mě. Svět ekonomiky a účetnictví se mi líbil a bavil mě. Dnes vím, že by mě bavil o dost víc. To ale člověk zjistí až s postupem času. Přišlo ale takové, řekla bych senzitivní období. Vykládala jsem tarotové karty, hodně si četla o myšlenkách člověka, až jsem se dobrouzdala k psychologickým knížkám.

A co mě na tom tak asi zajímalo? Přišlo mi, že mystika má s psychologií hodně společného. Teď už samozřejmě vím, že nemá. Psychologie je věda, a mystika je mystika 🙂 Líbilo se mi číst všechny možné texty, které mě nutily se zamýšlet nad sebou, nad životem atd. A taky se mi v tu dobu hodně lidí svěřovalo, že ve mně vyvolalo dojem, že bych rozhodně měla být psycholožka a strašně pomáhat všem zbloudilým duším.

A tak jsem si kupovala psychologické knížky, které jsem z 80% nikdy nepřečetla, protože psychologie staví na tzv. obecné psychologii, a tady je celkem důležité se naučit, jak ty určité procesy probíhají. Nechci do tohoto tématu zabředat, protože i přesto, že psychologie byla jedním předmětem ze Státní závěrečné zkoušky, necítím se být odborník. Ale tedy jen zhruba. V obecné psychologii se dozvíte např. o učení, paměti, psychice, nebo myšlení.  Zkrátka je to poměrně složité pochopit, tedy alespoň pro mě bylo. Ono totiž když chápete, jak funguje obchod, ještě nemusíte chápat, jak funguje myšlení v mozku.

Nicméně jsem si namlouvala, jak všechny ty knížky přečtu, a nastuduju, a na psychologii se dostanu stůj co stůj. Je to přece moje poslání. To je to ono, co chci dělat. Dnes, když si na to vzpomenu, musím se sama sobě smát.

Takže jsem se přihlásila na psychologii, kam mě samozřejmě nevzali. Ani poprvé, ani podruhé. Po třetí už jsem se naštěstí nehlásila. Dokonce jsem absolvovala i přípravný kurz. Ve svých očích jsem pro to udělala maximum. Nakonec jsem šla studovat Humanistiku, na Filozofickou fakultu, kde jsem si jako volitelný obor mohla zvolit psychologii. Plánovala jsem si, že obloukem přeci jen nějak tu psycholožku dělat budu.

 

Ovšem kromě psychologie, mě na Humanistice čekala hlavně filozofie (kdo by to byl řekl, že?), a pak dějiny. Dějiny mě bavily moc, ale jelikož jsem spíš praktický, než teoretický člověk, byl problém to všechno dostat do hlavy. U Filozofie to bylo hodně podobné, až na to, že mě to tak úplně nebavilo. A vlastně mi velký problém dělalo pochopit všechny ty poměrně abstraktní teorie. Kdo někdy filozofii studoval, tak mi možná potvrdí, že je potřeba buď velký zápal pro věc, nebo občasné změny vědomí.

Tak proč jsem se na to nevykašlala? Až do třetího ročníku jsem si tak nějak nechtěla přiznat, že to vlastně není nic pro mě. Pořád tady byla ta vyhlídka psychologie. Až těsně před státnicemi mě něco osvítilo. V tu dobu jsem se totiž zamýšlela nad tím, co budu dělat dál. A tenkrát jsem si našla brigádu jako lektorka. Učila jsem v rekvalifikačním kurzu účetnictví, administrativu a obchodní korespondenci.

Pro učení jsem se nadchla, moc mě to bavilo, do práce jsem se těšila a najednou jsem věděla, že se chci vrátit zpátky k účetnictví a k administrativě vůbec. Najednou, jako mávnutím kouzelného proutku byly pryč choutky na to, být psycholožkou. Došlo mi dokonce i to, že já psycholožka být nikdy nemůžu, protože bych nedokázala nežít za lidi ten jejich život, a sama bych byla nešťastná za ně. Našla jsem si tedy skvělou práci jako účetní, a od té doby tím žiji. A budu ráda, když obrátím i další lidi na svou víru „téček“. A co jsou to ta téčka? O tom se dočtete v nějakém mém dalším článku 🙂